Lesy pro nás plní také jiné neméně důležité funkce, jako je stabilizace vodního režimu v krajině, uchování druhové rozmanitosti a vůbec přírodního prostředí. Mají pozitivní vliv na klima, prostor pro rekreaci a výrazně přispívají k ekologické stabilitě krajiny jako celku. Bohužel tyto funkce nelze snadno ekonomicky vyhodnotit, přestože o to byly učiněny více či méně zdařilé pokusy. Zmíněné požadavky se musí promítnout více i do způsobu lesního hospodaření. Nad budoucností lesů se přitom objevuje ještě jeden zásadní otazník. Tím jsou zjevné - byť obtížně odhadnutelné - změny klimatu.
 Kořeny v současnosti převažujícího lesního hospodaření leží v úplně jiné sociálně-ekonomické éře. Přestože na svou dobu byly dost revoluční, je zřejmé, že nyní - ve zcela nových podmínkách - nemohou obstát.

Opravdu obtížný úkol

Lesní hospodaření se od 18. století muselo soustředit především na trvalé zajištění produkce dřeva, která už nešla zabezpečit prostou těžbou lesů. Ty se již nestíhaly pod vysokým těžebním tlakem samoobnovovat. Lesnictví se při omezených znalostech fungování ekosystémů a ekologických rizik soustředilo především na pěstování smrkových a případně borových monokultur holosečným způsobem, které pro splnění tehdejších cílů mělo svůj význam. Tyto porosty však stále ve větším rozsahu podléhaly hmyzím a větrným kalamitám a kvůli masivní dominanci jehličnanů jsou kumulativně negativně ovlivňovány biogeochemické vlastností půd. Tyto problémy ještě umocnila imisní zátěž, kdy rozsáhlé plochy horských lesů proschly a byly velkoplošně odtěženy.
 Osvícení lesníci si těchto skutečností samozřejmě všímali, a proto se objevují ve 20. století snahy o zavádění příměsi listnatých dřevin s cílem udržet kvalitu půdy pro další pěstování lesa, a to diferencovaně dle stanovišť. I zde však bylo primárním cílem zabezpečit trvalou a vyváženou produkci dřeva.
 V malém rozsahu se objevují ekologicky pozitivní formy pěstování lesa, které neznají v pravém slova smyslu paseku a v lese najdete ne řádky jednoho druhu dřeviny, ale prostorově strukturované a vícedruhové lesní porosty. Jedná se především o výběrné a podrostní hospodaření a jejich přechody. Bohužel jeho rozsah je u nás i v Evropě - s výjimkou Slovinska nebo Švýcarska - velmi malý.
Lesnictví i ochrana přírody nyní stojí před nejednoduchým úkolem. Na začátku třetího tisíciletí s řadou ekologických problémů a zcela novými sociálně-ekonomickými podmínkami bychom měli najít odvahu k formulování zcela nového paradigmatu lesnictví jako takového. Tuto novou zakázku by měla formulovat společně odborná i laická veřejnost, lesníci, přírodovědci, ochránci přírody, podnikatelé v různých oborech. Měla by vycházet z teze, že podobně velký podíl na HDP související s produkcí dřeva lze zajistit zcela jinými formami lesního hospodaření, než známe, které však budou v daleko větším rozsahu plnit ostatní neméně závažné funkce našich lesů.

Lesy rozmanité - nebo žádné

Naše lesy jsou před zkouškami měnícího se klimatu a jejich uchování - vzhledem k obtížné předpovědi bližších parametrů těchto změn - bude obtížné. Jedním z důležitých předpokladů je obnovovat druhově i prostorově rozmanité porosty s vazbami na místní stanoviště, a to s využitím daleko většího rozsahu přírodních procesů, než jsme zvyklí. Pouze takové lesy budou ve výhledu schopny flexibilně reagovat na nejasné změny ekologických podmínek, aniž by se velkoplošně rozpadaly. Tento přístup polyfunkčního využívání lesů by se měl rozšířit všude na našem území, ale jako vzorový program by měl být realizován na státních pozemcích, které tvoří 60 procent našich lesů. Je k tomu nutná zdánlivě maličkost. Změna dlouhodobého zadání pro pěstování lesů v majetku státu, kterou by mělo společně připravit ministerstvo zemědělství a životního prostředí a stvrdit vláda.
 Dobrá příležitost se objevuje již nyní při přípravě Národního lesnického programu. Všichni zainteresovaní by měli udělat maximum, aby tento dokument nebyl promarněnou šancí. Existuje totiž reálně riziko, že v budoucnu buď budeme mít přírodě blízké lesy s druhově a prostorově rozmanitou skladbou obhospodařované s respektem k přírodním procesům, anebo nebudeme mít lesy vůbec žádné. A to by měla být vážná výzva k společnému postupu všech, kterým budoucí osud našich lesů a krajiny není lhostejný.
 Současná větrná kalamita v porostech potřebu změny přístupů k pěstování lesa akcentuje a je jen na nás, jak na ni budeme kromě nezbytných operativních opatření reagovat i v dlouhodobém rámci.

***

Jedním z důležitých předpokladů je obnovovat druhově i prostorově rozmanité porosty s vazbami na místní stanoviště

Foto popis: Jak dál? Přístup polyfunkčního využívání lesů by se měl rozšířit všude na našem území, ale jako vzorový program by měl být realizován na státních pozemcích, které tvoří šedesát procent našich lesů, píše František Pelc. Současná větrná kalamita v porostech potřebu změny přístupů k pěstování lesa akcentuje a je jen na nás, jak na ni budeme reagovat. Na snímku hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil, který si 20. ledna společně s ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem prohlédl vichřicí nejvíce postižené části Telčska, lesy v okolí vrchu Javořice.
Foto Autor - Foto ČTK - Luboš Pavlíček

O autorovi: FRANTIŠEK PELC, Autor je ředitelem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR